Alopatie, neboli klasická medicína je v současnosti u nás i ve světě panujícím léčebným systémem, se kterým jsme se setkali snad všichni bez výjimky. Pojďme si ho trochu přiblížit v jednom realitě velice podobném příkladu, který nám osvětlí jeho úlohu v našem životě.

Alopatie útočí na organismus dlouhodobě velkými, často rychle po sobě se opakujícími dávkami silných léků, nezřídka mající vážné vedlejší účinky a které pouze chvilkově potlačují projevy nemoci do pozadí a tím umožňují pomalou destrukci organismu. Nemocného nejenže neléčí, ale navíc mu přivodí „nové“ komplikace. Nejdříve pacient trpí různými povrchními nemocemi jako rýmami, chřipkami či bronchitidami.Tyto nemoci jsou úspěšně potlačeny všeobecnými léky.

Po čase se však rýmy stanou chronickými a to už je záležitost oddělení ušní, krční, nosní. Zde je rýma dále potlačována „léky“ dál do organismu až obrana opustí linii nosu či krku (tato oblast se zdánlivě upraví) a dojde k zápalům plic. Tak pacient přechází na oddělení respiračních nemocí. Tam jsou zápaly plic masivními dávkami antibiotik potlačovány jak jen to jde. Zápaly plic se stále vracejí (přirozená reakce organismu vytlačování nemocí z vnitřku na periferie) a dávky antibiotik jsou stále silnější. Jak je patologie zatlačována dovnitř, objeví se po čase poruchy vnitřních orgánů, ledvin, jater, atp., zatímco předchozí problémy pomíjí.

Následuje třeba onemocnění ledvin. Pacient putuje ne své „úspěšné“ cestě po různých odděleních na internu za nefrologem. Ten použije osvědčená antibiotika a další potlačující léky, aby bylo onemocnění ledvin překonáno. Po opakovaných potížích s ledvinami se pacient dostávána hemodialízu a někdy je pro úplné selhání ledvin provedena transplantace. Načež se přidruží srdeční potíže a pacient putuje na internu. Specialista na srdeční nemoci opět předepíše léky, může dojít dokonce k voperování elektrického stimulátoru, což na čas oddálí smrt. Pacient má tak dost času na to, aby patologie zasáhla podstatně i psychiku a začne navštěvovat neurologa a psychiatra. Takový příběh často nekončí v důchodovém věku, ale často mnohem dříve.

Vidíme, a to není žert, že pacient byl úspěšně léčen na mnoha různých odděleních, až nakonec zemřel, přičemž byl kontinuálně stále nemocnější a nikdy nenabyl zdraví. Každý lékař ve svém oboru bezpochyby vykonal kvalitně svoji práci: vždyť původní rýmy už dávno přešly. Pacient si na ně tváři v tvář daleko vážnějším problémům ani nevzpomene. Všechna předcházející oddělení zaznamenala úspěch v léčbě! Poslala pacienta dál, jejich existence byla opodstatněna. TO CO BY KAŽDÝ HOMEOPAT MUSEL NUTNĚ V JAKÉKOLIV FÁZI LÉČBY POVAŽOVAT ZA ABSOLUTNÍ PROHRU...

...JE V ALOPATII VÍTĚSTVÍM !!! ( bohužel smutný fakt našeho lékařství )?!