Podle statistik WHO (Světové zdravotnické organizace) je homeopatie druhá nejrozšířenější léčebná metoda na světě. Na prvním místě je tradiční čínská medicína, na druhém homeopatie, na třetím herbalismus, čili léčba přírodními prostředky a teprve na čtvrtém klasická medicína, tak jak jí známe i u nás - alopatie.

Homeopaticky léčí u nás a ve světě jak lékaři, tak i specializovaní homeopaté, léčitelé,    kteří nevystudovali klasickou medicínu. Lékařští a "nelékařští" homeopaté spolu poměrně dobře  (i když ne zcela bezkonfliktně) vycházejí, studují navzájem své knihy a časopisy.

První základní pravdou homeopatické léčby je poučka "similia similibus curantur"  "Podobné léčí podobným". Princip homeopatické léčby byl znám již před tisíciletími. Řecký lékař Hippokrates používal ve 4. století před n.l. léky podobné homeopatikům.          A více či méně uplatňovali tuto metodu i nesčetné generace babek kořenářek, šamanů a lidových léčitelů.

Druhou pravdou homeopatické léčby je, že musíme použít co nejmenší dávku léku. Homeopaté tvrdí, že čím je látka zředěnější, tím pronikavější a hlubší má účinek jak na psychiku, tak i na tělo pacienta.

Třetí velice důležitou pravdou je zvláštní pojetí nemoci a zdraví. Homeopatický lék nesmí být nikdy předepisován jen podle názvu nemoci! Je předepisován podle souhrnu všech psychických a fyzických charakteristik konkrétního člověka. Říka se tomu TOTALITA SYPMTOMŮ. Hameman měl k tomuto bodu velice známou větu: Neléčím nemoci, léčím člověka. To znamená, že samotný popis lokální nemoci, ač to zní dost neuvěřitelně, poměrně malou roli.

Celá homeopatická filozofie vychází z komplexního pohledu na člověka a zabývá se příčinami chorobných stavů. To vychází ze starověké moudrosti: "Neexistují nemoci, ale nemocní lidé"