Jak se již stalo tradicí, čerpal jsem informace o vlivu očkování na lidský organismus z knih přeložených a vydaných společností ALTERNATIVA. V tomto konkrétním případě z knihy Očkování obchod se strachem od německého autora MUDr. Gerharda Buchvalda, se svolením pana Jiřího Čehovského. Knihy vydané společností ALTERNATIVA, mají nejen vysoký informační přínos, ale také pečlivým výběrem tématů jsou absolutní kvalitou v oblasti alternativní léčeby nenahraditelné.

Petr Legdan

Na úvod bych začal od konce knihy "Očkování obchod se strachem", protože mě velice zaujali právě ty poslední věty knihy, které napsal MUDr. Gerhard Buchwald.

Smyslem tohoto článku není zpochybňovat nebezpečí infekčních chorob, proti kterým se ze zákona musíme nechat povinně očkovat. Jedná se o strašné choroby, které mají často hrozné následky, ale jejím smyslem je naopak ukázat, že očkování nemohlo být důvodem pro jejich snížený výskyt". Naše dnešní příznivá infekční situace má jiné příčiny.

Očkování má - jestli vůbec - pouze malý ochranný účinek. Zavádí se převážně proto, že je zdrojem velkých zisků pro farmaceutický průmysl. Nemá se nic namítat proti tomu, do čeho se investuje tak nesmyslně mnoho peněz.

Očkování je však příčinou strašných poškození organismu, která se tají, zahrávají do autu, zlehčují nebo dokonce, jako u očkování proti černému kašli, zcela popírají. Lékaři při každé příležitosti zdůrazňují, že jejich práce spočívá na etických principech.V případě očkování, na kterém vydělávají také lékaři se ale zapomíná, že nejstarší lékařská zásada "primum nil nocere" (především neškodit), by se měla vztahovat také na očkování. MUDr. Gerhard Buchvald, který působí 38 let jako lékařský poradce "sdružení na ochranu poškozených očkováním" shrnul ve ztručnosti hlavní rysy očkování.

Historie očkování. Kdy se neštovice poprvé objevily v Evropě, se již nedá přesně zjistit. Již ve středověku se však popisují epidemie, které se tehdy vyskytovaly většinou pouze ve velkých městech. Z 18. století pocházejí zprávy o epidemiích velkého rozsahu, kdy v některých letech umírali tisíce lidí. Potom naopak následovaly roky a desetiletí, kdy došlo k výraznému snížení výskytu epidemií. V té době ještě nebylo známo, proč k takovému poklesu došlo.

Historie poškození následkem očkování se datuje od začátku 18. století, kdy řecký lékař Timoni v roce 1714 informoval Královskou vědeckou společnost v Londýně, že v Konstantinopoli (dnešní Istanbul) byli v jeho přítomnosti tisíce lidí "zátkovány" neštovicovými puchýři. Výsledek popisuje Timoni takto: "Člověk se po inokulaci necítí špatně, objeví se maximálně 20 nebo 30 malých puchýřků rozptýlených po celém povrchu těla, které se rychle zahojí... a končí slovy: "Všichni ti, kdo se podrobili tomuto novému postupu, jsou bezpečně chráněni před novým onemocněním".

O několik let později informovala Londýn v podobném duchu manželka britského vyslance, Lady Mary Wortley Montague, což mělo za následek zavedení této procedury také v Angli. Brzy se však dostavily těžké následky: Očkované osoby neprodělali pouze lehkou formu onemocnění, ale mnozí onemocněli vážně, jiní velmi vážně a mnoho jich také zemřelo. Vyšlo najevo, že po očkování metodou "zátkování" nevyhnutelně dochází ke vzniku těžkých a smrtelných případů. Každý očkovaný se stal zdrojem infekce pro své okolí. Všude tam, kde byla tato metoda použita vzrostl prudce počet onemocnění neštovicemi. V Londýně zemřelo na neštovice v následujícím období přibliřně o 25 000 lidí ročně více než v letech před zavedením očkování! Také v Německu konkrétně v Hamburku a Berlíně v letech 1794 a 1795 po zavedení této metody došlo k velkým epidemiím. Později následovaly zákazy na úrovní státu a lékař, který provedl inokulaci byl potrestán pokutou 50 říšských tolarů. Stejně se nakonec prosadilo povinné očkování, ale to už je jiný příběh...

Poškození následkem očkování. Brzy po zavedení očkovací povinnosti ze zákona, ketrá byla v Německu zavedena roku 1806, se začala objevovat první poškození, která tehdy byla kladena za vinu lékařům, ale ne očkování. Říkalo se: "V rodině X po očkování děti zblbly", nebo "V rodině Y dostaly děti po očkování křeče". Klasická medicína poškození následkem očkování stále popírala a vina se dávala rodičům. Například se jim říkalo, že příčinou deficitu inteligence, nebo křečových stavů je vrozená syfylis, jako následek rodičovských hříchů z mladí. První úředně hlášený případ poškození mozku byl zaznamenán roku 1912 ve Frankfurtu nad Mohanem. Dvanáctiletá dívka onemocněla 12 den po očkování - trpěla horečkami a křečovými stavy bez ochrnutí. V literatuře jsou této dívence věnována 3 slova. "Demence se dostavila později". Zoufalí rodiče vedli tehdy soudní proces přes všechny instance až k říšskému soudu v Lipsku. Soud popřel odpovědnost státu. V rozsudku bylo rodičům řečeno, že mají tento osud nést v zájmu obecného blaha! Když po skončení 2. světové války byly všechny děti přeočkovávány nebo dodatečně očkovány ty, které během války očkování nedostaly, dostavila se poškození, která měla z části až charakter epidemie. Opět rodiče postižených dětí podali soudní žaloby s Spolkový soudní dvůr poprvé uznal nárok na odškodnění poškozené očkováním. To znamená, že stát není jen odpvědný za zdravotní poškození, ale že se musí postarat o odškodnění obětí očkování.

pokračování ve druhé části...