Druhy zvířat používané pro výrobu očkovacích látek

Poté, co pěstování očkovací látky proti neštovicím na opuštěných dětech vedlo k šíření všech nemocí přenosných krevní cestou, se přešlo k pěstování očkovacího séra na telata (pozn. nevím v kterých letech minulého století to bylo, ale lékaři alopaté nám lžou stále...). Při každém očkování se malému dítěti aplikuje několikanásobně více patogeních zárodků, než by se kdy dostalo do jeho organismu v rámci skutečného onemocnění. Farmaceutický průmysl nyní tvrdí, že většina očkovacích látek se připravuje "genovou technologií". Nikdo však není schopen říci, jestli tyto očkovací látky mají ještě vůbec nějaký ochranný účinek. Hlavně, že jsou ze zákona povinné.

Podrobná tabulka druhů zvířat používaných k získávání očkovací látky

Nemoci proti kterým se musíme za zákona nechat očkovat a jejich krátká charakteristika

TUBERKULÓZA: Celosvětově rozšířené infekční onemocnění, má chronický průběh, v 90% všech primárních onemocnění se jedná o plicní formu. Inkubační doba: 4 - 6 týdnů. Průběh je dán množstvím a virulencí patogenů, stejně jako odolností (resistence, imunita, alergie) organismu. Častost výskytu závisí z velké části na sociálních faktorech. Očkovací látka (BCG = Bacilus Calmette-Guérin) je tvořena bakteriemi tuberkulózy hovězího skotu, jejichž virulence je snížena pomocí vaječné kultury. Očkovací dávka o objemu 0,1ml obsahuje 100 000 až 180 000 zárodků. Ochranný účinek nebyl prokázán.

Tuberkulóza je vyvolána acidoresistentními tyčinkami (Mycobakterium tuberkulosis). Hlavní vstupní cestou infekce nejsou tedy dýchací cesty, tak jak se vždy tvrdilo a tvrdí, ale mléko. Zní to až neuvěřitelně, ale více na vysvětlenou se dočtete v knize ze které čerpám informace (opravdu velmi zajímavé čtení).

ČERNÝ KAŠEL: Původcem je bakterie Bordetella pertussis. Inkubační doba: 7 - 10 dní, vzácně více než 2 týdny. Infekční onemocnění provázené nebezpečnými záchvaty kašle. 10% onemocnění připadá na dětský věk, 80% na věk předškolní. Očkovací látka proti černému kašli je k dispozici pouze v kombinaci s očkováním proti záškrtu a tetanu (tvz "DPT"). Jako jednotlivá dávka se vstřikuje 9 -11 miliard mrtvých bakterií Pertussis.

Příčinou onemocnění je baktérie černého kašle ( Bordetella pertussis), gramnegativní zárodek, který mezi jinými produkuje pertussis - toxin, který je u černého kašle velmi důležitý. Černý kašel se dá léčit např: erythromycinem, 50mg na kg a den. Antibiotika působí mezi jinými také na zmírnění záchvatů kašle. Jestliže dnes dítě "má kašel" delší dobu než tři týdny, mělo by se při léčbě postupovat odpovídajícím způsobem.

Mimochodem, nebýt očkování, bylo by bodu nula ve Švýcarsku dosaženo pravděpodobně již v roce 1950, díky němu se opozdilo o 20 let. V této zemi totiž přestali povinně očkovat v roce 1970 a od té doby na černý kašel, už nezemřelo žádné dítě... "Vědci" to však oslavují jako zásluhu plošného proočkování dětí!

ZÁŠKRT: Původcem nemoci je Corynobacterium diphteriae. Jedná se o infekční onemocněí vyznačující se místním i vzdáleným působením toxinů. Lokálně: fibrinové povlaky na kůži a sliznici. Vzdáleně: poškození srdečního svalu, nervové ochrnutí. Inkubační doba: 2 - 7 dní. Epidemie často probíhají ve vlnách, příčina je neznámá. V období mimo epidemie se vyskytuje přibližně 1% bacilonosičů a trvalých bacilonosičů a v době epidemie je jich asi 50%. Rozlišují se 2 průběhové formy: benigní (nezhoubná) a maligní (zhobná) forma. Očkovací látka: toxiny diftérie detoxikované formalínem, izolované a vyčištěné, absorbované na sloučeniny hliníku. Očkovací dávka: 0,5ml = 75 IE difterického toxoidu v kombinaci s černým kašlem a tetanem, ale pouze 50 IE. Od roku 1984 existuje očkovací látka pro dospělé, která obsahuje pouze 5 iE Di. - toxoidu monovalentního (jednomocného) v kombinaci s očkovací látkou proti tetanu.

Jaké škody může očkování způsobit - nejen ve vztahu k jednotlivci, který může být očkováním poškozen, ale také ve vztahu k celkové situaci, tedy i v případě ústupu epidemie - lze ukázat právě na případu záškrtu. Od roku 1918 do roku 1925 je zaznamenám prudký pokles difterie cca z 100 000 na 25 000 případů ročně, jako u všech ostatních infekčních onemocněních. V roce 1925 bylo zavedeno očkování proti záškrtu. Po té začal prudký nárust onemocnění difterií. V roce 1945 to již bylo více jak 250 000 případů ročně.

Jako pro mnoho jiných infekčních onemocnění ( tuberkulóza, černý kašel), platí i pro záškrt jedno velice důležité pravidlo: bída, hlad, nedodržování základních hygienických zásad a nouze je živnou půdou pro tyto nemoci.

pokračování ve třetí části...