Cena za život. V Americe ručí výrobci očkovacích látek za poškození způsobena očkováním. Protože si v Americe cení lidského života několikanásobně více než v Německu či Česku, jdou odškodnění, ke kterým byli výrobci očkovacích látek odsouzení, většinou do výše několika milionů dolarů. Díky tomu se menší výrobci dostávali do konkurzu nebo zastavily výrobu. Jeden z mnoha příkladů: firma SmithKline Beecham přeložila své aktivity z tohoto důvodu do Německa, protože zde nese náklady za poškození vlivem očkování celá společnost. V rámci propagace svých výrobků v Německu zdůvodňovala potřebu očkování proti záškrtu tím, že právě došlo k epidemii záškrtu provázené úmrtími. Kromě toho se epidemie vyskytla také ve Švédsku. Budeme-li se zabývat tímto tvrzením, zjistíme, že v Německu v roce 1989 byla stanovena diagnóza záškrt u ročního neočkovaného chlapce. Dítě za několik dní zemřelo. O tomto případu velice podrobně informoval Zdravotní úřad v Reutlingenu v Deutsche Ärzteblatt pod titulkem "Epidemie záškrtu v Reutlingenu" Opakovaně se tam tvrdí, že dítě pocházelo ze "společného zařízení". Nikde však není vysvětleno, co je to "společné zařízení". Jestliže se podobným způsobem zaměříme na původní zprávu o epidemii záškrtu ve Švédsku, tak přesný překlad názvu zní: "Epidemie záškrtu mezi švédskými alkoholiky".

V obou případech lze s jistotou mluvit o okrajových skupinách naší společnosti. U dítěte zemřelého na záškrt v Německu se nejedná o dítě zahrnované péči svých rodičů, ale o dítě ze "společného zařízení" Taktéž případ ze Švédska se rekrutuje z prostředí alkoholiků. Obě tyto zkutečnosti, které mají podle mého názoru mimořádný význam, propagandisté očkovací firmy SmithKline Beecham obezřetně nezmínily.

TETANUS: původce nemoci je bacil Clostridum tetani. Akutní, většinou závažné infekční onemocnění, které je způsobeno toxinem bacilu tetanu, projevující se křečovitovou strnulostí svalstva. Inkubační doba 4 - 14dní, zřídka několik měsíců. Koně mají v zažívacím traktu velké množství vegetativních zárodků tetanových bacilů. Mohou se množit pouze za anaerobních podmínek (bez přístupu vzduchu), proto nemůže dojít k infekci tetanu v případě velkých ran provázených silným krvácením. Očkovací látka obsahuje padesátinásobně smrtelné množství toxinu, detoxinovaného formolem. Základní imuzace se provádí mezi 10. a 16 měsícem života.

Tetanus je způsoben toxiny bacilu - Clostridum tetani. Jedy (toxiny) produkované tímto bacilem mají zvláštní vztah (afinitu) k nervovému systému. Vyskytují se převážně v koňském trusu, ale také v trusu dalších pasoucích se zvířat, stejně jako ve staré zahradní půdě, rezavých kovových předmětech, dřevěných třískách a nošeném oblečení. Ve třetím světě naopak dochází k nákaze často při propichování uší a nosu, stejně jako při jiných uměle způsobených poraněních běžných v těchto oblastech.

Překonání tetanu nezanechává ochranu před opakovaným onemocněním! Pro tuto pozoruhodnost má klasická medicína - jako pro většinu otázek týkajících se očkování - zdánlivě jasné vysvětlení. Smrtelné množství tetanového toxinu je tak male, že na ně imunitní systém ještě nereaguje tvorbou antitoxických imunokomplexů. Toto vysvětlení, ale nikoho nepřesvědčí. Přesně vzato musíme říci, že není známo, proč tak tomu je.

K nakažení dochází pouze v případě přímého kontaktu organismu s patogenem. Navíc z jednotlivého nakažení nevznikne epidemie: onemocnění není nakažlivé!!! Infekce může vzniknout pouze u ran uzavřeným přístupu vzduchu, protože bacily tetanu se mohou vyvíjet pouze v nepřítomnosti vzduchu. Z tohoto důvodu jsou nebezpečnější zalepovaná poranění chodidla vpichem jehly nebo trnem než povrchové krvácející rány. Z odřelých kolen, např. u "divokých" kluků, se nikdy nerozvine tetanus.

V této souvislosti by mohlo být zajímavé, co napsal jeden známý německý chirurg profesor Hackethal o očkování proti tetanu: "Porušoval jsem minimálně po dobu 30ti let obecná doporučení očkovat každé otevřené zranění proti tetanu, a to i v době, kdy jsem byl ředovým lékařem. Pacienti očkování téměř nikdy nechtěli, když jsem je seznámil se svými pochybnostmi. Mimochodem není mi znám ani jediný případ tetanu!

DĚTSKÁ OBRNA (polyomelitis): původcem je neurotropní enterovirus. Rozlišujeme 3 typy, označované jako typ I, II, III. Často dvoufázový průběh: napřed chřipková infekce - poté zlepšení. Inkubační období 3 - 14dní. Pravděpodobnost onemocnění při eventuálním nakažení závisí významě na ekonomicko - sociální úrovni obyvatelstva. 90 - 95% všech případů polyomelitidy probíhá bez klinických příznaků (to znamená s malým množstvím symptomů nebo bez nich). Tito lidé jsou však po zbytek života imunní proti nové nákaze.U 5% se dostaví infekce chřipkového typu, může také dojít k aseptické meningitidě. Uzdravení se dostaví během několika dní. Také v těchto případech se jedná o celoživotní imunitu vůči opakované nákaze. Onemocnění může skončit v jakékoliv fázi. U 0,1 až 1% nakažených se objeví typické symptomy poliomelitidy, většinou ve formě spinální paralýzy (ochrnutí končetin), ale u většiny pacientů dojde během jednoho roku k redivě symptomů.

Očkování proti poliomelitidě je jediné očkování, které kopíruje přirozenou infekční cestu. Infikovat se je možné čtyřmi způsoby:

Očkování proti poliomelitis se podává perorálně - polyká se. Tímto způsobem nedochází k zavádění cizorodé bílkoviny přímo do těla. Aplikace živé nebo mrtvé očkovací látky se považuje za zavádění "cizorodé bílkoviny" přímo do organismu. U perorálně aplikovaného očkování proti poliomelitidě odpadají rizika aplikace cizorodé bílkoviny. Když rodiče, nehledě na mnohé pochybnosti v souvislosti s očkováním proti poliomelitidě, věří, že by ho neměli vynechat, tak je MUDr. Buchwald od toho neodrazuje.

pokračování ve čtvrté části...