Od roku 1992 je u nás zaregistrována očkovací látka proti hepatitidě A. Po trojnásobném očkování by měla být zajištěna "ochrana" po dobu pěti let. Jedná se o neúčinný HA-virus, tedy mrtvou očkovací látku, která se pěstuje na lidských diploidních (rakovinných) buňkách. Jedná se o očkovací látku pod názvem HAVRIX.

Doposud (myšleno tím do roku 1994) není známá žádna újma na zdraví spúsobena touto očkovací látkou. Hepatitida A má zřídka takový průběh, že by poškodila pacienta, na druhé straně je však očkování (aktivní i pasivní) jistě spojeno s určitými riziky, i když jsou vzácná. Je proto nutné zvážit, jestli není vhodné dospělého člověka od očkování odradit.

Počet onemocnění, ukazuje, že očkování je zbytečné a že bylo zavedeno čistě z komerčních důvodů. Ještě bych doplnil, že nás na jaře roku 1992 obšťastnil americký producent očkovacích látek SmithKline Beecham touto očkovací látkou proti hepatitidě A. K reklamě se používal slogan "Bezbolestné očkování". Děti po očkování již nekřičí a nepláčou! Poprvé se tak nepřímo přiznává, že očkování je bolestivé, což se doposud popíralo, eventuelně zlehčovalo.

Hepatitida B. Původce: virus hepatitidy B (HBV). Inkubační doba je 30 až 240 dní, v průměru 50 až 90 dní. Překonání tohoto onemocnění vyvolává pravděpodobně celůoživotní imunitu.

Průběh hepatitidy B: Napřed neurčité obtíže, pak rychle se zhoršující žloutenka. Chronický průběh se vyskytuje u 5 až 10%. Očkovací látka obsahuje chemicky a termicky dezaktivované povrchové antigeny hepatitidy B (HbsAg) pocházející z pasmy lidských nosiču virů. Jako infekční cesta se udává přenos viru krevní cestou, kontaktem s tělesnými tekutinami nakažených osob (např: pohlavní styk), podáním nedostatečně dezaktivovaných krevních derivátů nebo nedostatečně testované transfůzní krve. Dále kontaktem s kontaminovanými nástroji, jako jsou kanily, akupunkturní jehly, nástroje na tetování a tak podobně. Nakažlivost je vysoká, za nejvíce ohrožený platí zdravotnícký personál, pacienti podrobující se dialýze a krevní tarnsfůzi.

Očkovací látka proti hepatitidě B se pěstuje na psích ledvinách. Je známo, že očkovací látka proti poliomyelitidě pěstovaná na opičích ledvinách obsahovala virus SV-40, který je podobný viru HIV. V odborném časopise " Arznei-Telegramm" 10/92, strana 104, se nachází následující upozornění: "Infekce HIV po očkovací látce proti hepatitidě HEVAC B a BBBS Immuno". Tlik krátce k hepatitidě B. Nicméně bych jen dodal, že se riziko hepatitidy B stále podceňuje...

Hepatitida C. Jedna forma hepatitidy byla doposud označována jako "Hepatitida NANB". Nejednalo se tedy ani o hepatitidu A ani B. Nově se dnes označuje jako hepatitida C. Střední inkubační doba je 6 až 12 týdnů, známy jsou však také 2 až 26 týdnů. U hepatitidy C je žluté zbarvení méně intenzivní a u 25% infekcí není vůbec viditelné. Onemocnění tohoto druhu často probíhá subklinickou formou. To znamená, že průběh nemoci není patrný charakteristickými příznaky, může však někdy způsobit komplikace nebo naopak zanechat imunitu. Přesto však 50% případů přechází do chronické formy a nich potom určité procento v jaterní cirhozu. Z těchto postižených 25% umírá na selhání jater. Indekční cesta je zatím nejasná. Nejnebezpečnějšími se zdají transfůze krve: oproti tomu vpichy jehlou znečištěnou sérem infikovaných osob jsou relativně málo nebezpečné.

Chřipka. Původce: chřipkové viry. Očkování je nasměrováno pouze proti humánnímu onemocnění vyvolanému chřipkovými viry. Nechrání před celou řadou onemocnění z nachlazení mající z části chřipce podobný průběh.

Původce: Haemophilus influenzae, jediný rod čeledi orthomyxoviridae. Podle matrixového proteinu se dělí na typ A, B, a C. Od roku 1972 bylo zařazeno více než 20 sérovariant typu A podle systému H-N, např. v Evropě převládající honkongsjý vius H3N2 nebo ruský 77 H1N1. Typ A vyvolává "chřipku", typy B a C sporadická onemocnění. Pod pojmem chřipka se u nás rozumí virové onemocnění horních cest dýchacích, které se může projevovat rýmo, bolestí hlavy, končetin a krku, kašlem, pocitem rozlámání a horečkou. Viry napřed napadají sliznici nosních dutin a odtud se rozšiřují směrem k bronchům a vedlejších nosních dutin. Takové onemocnění respiračního traktu může být způsobeno přibližně 300 různými původci. Proti nim je očkování neúčinné, je namířeno pouze proti lidským virům chřipky. Protože tato skutečnost je lidem zamlčována, je toto očkování "proti chřipce", podvodem na našem obyvatelstvu. Očkování proto není ochranou před onemocněním, které se lidově nazývá "chřipka". Navíc po takovém očkování se však onemocnění označována jako běžná chřipka vyskytuje obvzlášť často a v intenzivní formě. Téměř každý druhý očkovaný proti "chřipce" dostane potom obzvlášť těžké onemocnění "chřipkového charakteru".

Vzhledem k častému výskytu chřipky se budou vždy nekteří občané během očkovací akce nacházet v inkubačním období chřipkového onemocnění. Ti potom po očkování onemocní obzvlášť závažně, navíc jsou vysoce nakažliví a jsou zdrojem dalšího šíření onemocnění. Jedná se o stejný mechanizmus, jaký známe i u jiných druhů očkování. Imunitní systém organismu je plně zaměstnán infekcí vyvolanou očkováním. Jestliže se však nešťastnou náhodou nakazí infekcí vyvolanou jedním ze 300 u nás běžných původců chřipkového onemocnění nemoc by měla normálně mírný průběh, nicméně v tomto případěse původci bez problémů množí a vyvolají velmi závažnou "chřipku". To, že chřipkou onemocní téměř "každý druhý očkovaný" je dáno tím, že zbylí neonemocněli pouze náhodou. Jestliže by byli všichni očkovaní lidi vystaveni stejnému riziku, onemocněli by téměř všichni chřipkou. Naproti tomu neočkovaní zůstanou díky nenarušené imunitě většinou zdrávi.

Očkovací látka proti chřipce se pěstuje na nasezených slepičích vejcích, očkování proti chřipce sanuje proto nejenom "zdraví" výrobců očkovacích látek, ale také dodavatelů, jako například producenty vajec. Ostetně u chřipky neexistuje povinnost hlásit ani onemocnění, ani úmrtí. Všechny údaje jsou proto výmysly!